Nic jako Bůh:

Nepotřebuje svého Stvořitele
Je transcendentální, nepochopitelné
Je věčné, mimo čas, nezničitelné
Je všudypřítomné (mimo jiné s námi bude ve všech našich posmrtných životech)
Umí 1=2
Je částí i celkem

Nemůžeme/nesmíme ho vidět
Náboženská hantýrka: Úmrtí coby odchod k Bohu je totéž co odchod do nicoty, splynutí s Bohem totéž co splynutí s nicotou
Při správném vyslovení (nebo spíš uvědomění si) Božího jména (tedy Nic) vesmír asi skončí :-) I když jen pro toho kdo to spáchal, samozřejmě.

Ovšem v případě Boha coby živé myslící bytosti mají paradoxy nekonečna zajímavé důsledky:-) Například je 10x starší a 100x inteligentnější než On sám :-)
Podle některých jsme částí Boha, která zapomněla na svojí božskou podstatu. Asi jako zapomínáme v obchodě koupit vajíčka. Docela náročná představa. Pokud jsme naopak části Nic, je normální, že si Nic (ne)pamatujeme.
Na podstatu světa bychom měli neustále narážet. Splňuje toto kritérium lépe Nic nebo Bůh?

Zpět na úvodní stránku