Instance nic
Zdálo by se, že nic je nesmírně vágní, může mít jakoukoliv vnitřní strukturu z dalších nic a vůbec ho analyzovat je tak nějak o ničem.
Jenže opak je pravdou, nic svazují dvě striktní podmínky:
1. Protože nic není méně než nic, nesmí žádná jeho instance "plavat" v "méně než nic", nýbrž musí být do sebe uzavřená.
2. Jeho vnitřní nic se od sebe musí vzájemně lišit, aby je bylo možno považovat za rozdílná.
Jak si takovou instanci nic představit?
Pro introverty doporučuji nic jako soubor nějakého konkrétního počtu dalších nic, která v sobě opět obsahují nějaký počet dalších nic atd. Pro extroverty naopak doporučuji nic obklopené dalšími nic
a ty zas dalšími nic. Je to samozřejmě totéž, jde jen o to, co se zvolí jako výchozí nic. Všechna nic na obrázku jsou samozřejmě stejně "velká" a "významná", ale paradox úplně nakreslit nejde...
Každopádně instance nic je konkrétní možnost jejího rozdělení. Pro vnějšího pozorovatele by to bylo k ničemu, viděl by pořád jen jedno stejné nic, ten ovšem neexistuje.
Takhle to sice nakreslit mohu, ale jak jsem na tom s plněním výše uvedených podmínek? Špatně. V obou případech mi "nejmenší" nic trčí do "méně než nic"!
Jak z toho? Instance nic si musí vystačit sama, tedy být do sebe uzavřená. Viz obrázek níže. Protože jsme definovali, že tato instance nic je složená z 8 různých nic, nemohou být totožné. Ale proč by nemohl být částečně shodný jejich obsah?!
Např. A3=E3, E1=F1, E2=G2, G1=H1, F2=H2, F3=B3, H3=D3, G3=C3, A1=B1, B2=D2, A2=C2 a C1=D1 tvoří hrany "topologické" krychle s hranami nulové délky. Vidím, že ať "skočím" do kteréhokoli nejmenšího kroužku, octnu se v dalším uzlu,
nikoliv v "méně než nic". Ale také se interpretace téže instance nic může "rozpadnout" na několik oddělených útvarů. Např. zde na dva jehlany ABCD a EFGH, které lze ovšem také brát jako svázané trojúhelníky.
Ovšemže i jiné kombinace spojení vnitřních nic cosi uzavřeného tvoří. Ale tyto zkrouceniny nám pomohou spíš pochopit obludnost nic než jak vznikají nějaké praktické iluze.
Vyloženě nesmí být jen "lichá" nic jenž vedou do "méně než nic", také přímé ztotožnění uzlů, třeba i tranzitivní (A1=B2, A2=B3, A3=G1, G1=B1,), větvení v rámci jednoho uzlu (A1=B1, A1=B2).
Meziúrovňové projekce typu A1=C jsou vlastně jen špatným a matoucím popisem instance nic. Ta se skládá z rozdílných nic stejné úrovně, tedy žádné nemůže být částí jiného.
Stejně tak nemá smysl vytvářet násobná ztotožnění jako A1=B3=H2=G1, protože by vlastně znamenala, že např. spojnice A-B a H-G jsou totožné a tudíž např. A=H a B=G.
Nejjednoduším takovým útvarem je zjevně trojúhelník ABC odpovídající instanci nic ((2),(2),(2)). Z 3D útvarů pak pravidelný čtyřboký jehlan ABCD odpovídající ((3),(3),(3),(3))
Samozřejmě platí i obrácený postup: Jakýkoliv uzavřený geometrický útvar lze vyjádřit interpetaci nějaké struktury nic. Např. takovýto "diamant" jako nic ABCDEFGHIJ odpovídající 10x (4).
Samozřejmě uzly A,B,C,D... jsou také instancemi nic a platí pro ně přesně výše uvedené. Hloubka instance nic je vedle počtu jejích členů její druhou základní charakteristikou, jimiž se mezi sebou vzájemně odlišují.
Takže v každém uzlu krychle ABCDEFGH může být další krychlička, jehlánek, trojúhelníček nebo ovšem něco mnohem složitějšího. Ovšem, musí platit příslušné rovnosti nadřazeného útvaru. Pokud F1=G3 a nejsou nejhlubší vrstvou v dané
instanci nic, musí být jejich vnitřní struktura totožná. Pokud jsou v instanci nic přítomny různé hloubky, tvoří každá skupina naprosto oddělený svět. Pouze pokud každá tato skupina může samostatně existovat, může
existovat i celková instance nic.
Přirozeně většina instancí nic má nepředstavitelně vysoký počet vnitřních nic. Přesto zdaleka ne všechny je možno interpretovat jako "jehlánkový" či "krychličkový" souvislý prostor, dokonce ani s využitím vyšších
dimenzí.
Shrnuto a podtrženo, instance nic může být: 1. A priori nereálná, dokonce i při nenáročných požadavcích jenž jsou na nic kladeny. 2. Možná, ale topologicko-geometricky natolik zkroucená a zdeformovaná, že je mimo
naše praktické použití (těch je zřejmě většina) nebo 3.Složená z malých pochopitelných geometrických tvarů, třeba i velmi mnoha (vzácná, leč jediná zajímavá možnost z hlediska tvorby iluzí).
Jako stavební materiál pro iluze tedy máme (i v rámci jediné instance nic) několik oddělených geometricko-topologických útvarů (některé maličké, jiné gigantické) pro každou "hloubku" jenž se v instanci nic vyskytuje.
Zpět na Intro